Strach z mluvení na veřejnosti pravidelně atakuje přední ankety největších děsů na této planetě. Směle dorovnává dokonce i strach ze smrti a ze tmy. Prý až 75 % lidí trpí strachem z mluvení na veřejnosti. Proč z toho máme takovou hrůzu?
Co když je to tím, že mluvení na veřejnosti považujeme za něco neobvyklého, výjimečného? Tedy strach a úzkost vychází z našeho automatického předpokladu, že pro potřeby prezentace budeme muset krátkodobě změnit svoje chování, svoje řečnické návyky?
Jaké to bylo, když jste se učili lyžovat?
Taky jste hned nesjeli černou sjezdovku. Nejprve jste se učili brzdit, zatáčet, zautomatizovat postoj, nadzvedávání lyží, krčení kolen. Teprve potom, když nemyslíte na to, „jak zatáčet“, ale když všechny ty nové dovednosti, které ubírají pozornost, děláme automaticky. Teprve potom se můžete plně soustředit jen na jízdu. A lyžujete;)
S mluvením je to úplně stejné. Při prezentacích před lidmi se necítíme komfortně právě proto, že se do projevu najednou snažíme vsunout všechny návyky, které běžně nepoužíváme. Nevíme, co s rukama, navazujeme oční kontakt s neznámým davem lidí, musíme mluvit hlasitěji, pomaleji, spisovněji, odborněji, mluvíme o něčem předem připraveném.
Jsme nervózní, protože musíme dávat pozor na desítky detailů zároveň. Soustředění na všechny tyto činnosti, které běžně nepoužíváme, nám berou tolik pozornosti, že už nejsme schopni plně se soustředit na to, co a jak říkáme. Brání nám v tom, soustředit se pouze na to nejpodstatnější: na náš projev.
Ve skutečnosti není komunikace nic výjimečného, kvůli čemu se musíme měnit, naopak komunikujeme 24/7. Liší se tedy jen forma, jakou komunikujeme ale podstata zůstává stejná.
Kámen úrazu je náš běžný projev a všechny nešvary, které v něm máme. A které ve stresu a nervozitě ještě více vyniknou. To že neumíme mluvit na veřejnosti je dáno tím, že děláme chyby v běžném projevu. Proto když chceme zlepšit prezentační dovednosti, musím začít vždy u toho, jak běžně komunikuju… pohlídat si automatické návyky. Naučit se dovednosti jednu po druhé, až na ně nemusím myslet, a pak už jen hurrááááá a frčím dolů😊
